Režisérka Kamila Polívková skúma spolu s Karelom Rodenom nesmiernu príťažlivosť popularity, ktorá v ľuďoch prebúdza voyeuristické sklony a dodává aj najbanálnejším veciam, činom a výrokom známych osobností – umelcov – zdanie jedinečnosti a "vyššej" hodnoty. Z rôznych úhlov pohľadu nazerá na normy, ktoré súvisia s tvorivou prácou, umením a produktivitou a rozoberá vzťah medzi divákom a umeleckým objektom jeho záujmu. Tradíčné „nepísané“ pravidlá sú tak v Samovom hraní, ako aj v samotnej inscenácií vtipne narušované a vyhrocované do často až absurdných situácií.
Katharina Schmitt: SAM
preklad: Viktorie Knotková; výprava a režia: Kamila Polívková; dramaturgia: Hermann Seeler;
projekcia: Štěpán Vodrážka; hudba a korepetícia: Sára Bukovská
hrá: Karel Roden, Jan Dvořák
svetová premiéra: 27.4.2012 v Divadle Komedie; obnovená premiéra: 22.10.2012
pražská derniéra: 24.4.2013 (hrá sa ešte na zájazdoch mimo Prahu)
Inscenácia vznikla s podporou Pražského komorního divadla.
Incenácia bola nominovaná na Cenu Marka Ravenhilla za nejlepšiu inscenáciu súčasného textu 2012
Ohlasy z tlače:
"V přesně vedené režii i jednoduché, nepopisné scénografii rozehrál Karel Roden velké existenciální téma zkoumání hranic lidské identity, téma rozpaků z nepravého bytí, studu za sebe i za svět, v němž být 'jen tak', neprakticky, sám sebou je čím dál tím nesplnitelnější úkol." Vladimír Just, Lidové noviny
"Když se pak Roden vysouká z oranžového 'pracovního' oděvu, sejde do publika v tmavém obleku a bílé košili bez kravaty a komentuje dění na jevišti. Tam, na onom plátně, v promítaných filmových dotáčkách, vidíme ve stejném obleku a ve stejné košili tutéž postavu. Hranice mezi „objektem“, který je sledován, a mezi diváky, kteří jej sledují, se rozmývá a problematizuje, a to i proto, že ta postava v tmavém obleku a bílé košili je – jak Roden dává v komentáři na srozuměnou - návštěvníkem, který si přišel prohlédnout Sama. Tato partie, v níž se identity znejišťují a přelévají, končí možná vůbec nejsilnějším okamžikem inscenace, kdy Sam/návštěvník/Roden zpívá či možná lépe hlasově do prostoru cizelérsky pokládá gruzínskou píseň Mtacmindis mtvare (Měsíc nad Mtatsmindou) – tento kontemplativní okamžik dostává až náboženskou dimenzi. Nádhera. To jsou okamžiky, kvůli nimž se vyplatí chodit do divadla!" Josef Chuchma, iDnes.cz – Kavárna on–line
"Karel Roden v hlavní roli je vždycky zárukou divadelního zážitku. Přechází od neurózy a nesmělosti k suverenitě, od rozjásanosti a humoru k rozčilení, po celou dobu ale udržuje jistý smutek. Sam je tak další počin, který potvrzuje, že na poslední sezoně v Komedii si Pražské komorní divadlo dává mimořádně záležet." Vojtěch Varyš, Týden